Letos už po čtyřicáté na filmové představení do Uherského hradiště

Každý rok v létě (už po 40 let) se Uherské Hradiště stává českou metropolí filmu. Kvůli Letní filmové škole sem totiž přijíždí tisíce milovníků filmu. Jde totiž o největší nesoutěžní festival v České republice, mohou si zde tedy užít také filmová představení, která na ostatních akcích tohoto typu nemají místo.

Akce si již od svého vzniku bere za úkol seznamovat filmové nadšence a členy filmových klubů s filmovým uměním v netradičních souvislostech. Mnohem známější a populárnější se stala Letní filmová škola po roce 2000. Dříve šlo o akci pro maximálně několik stovek nadšenců (a navíc neustále hrozilo její zrušení představiteli minulého režimu), nyní na ni ovšem přijíždí každý rok přibližně 5000 návštěvníků.

Promítnuty jsou přibližně dvě stovky filmů (celovečerních i krátkých) a divákům je k dispozici šest sálů a dvě letní kina. Představí se snímky z celého světa, řada z nich z nezávislé či studentské tvorby. Tématem letošního ročníku bylo sci-fi, které se jako žánr těšilo i před rokem 1989 velkému zájmu a režim ho překvapivě toleroval. Díky tomu ve všech zemích bývalého východního bloku vznikla řada fascinujících a netradičních filmů.

Letní filmová škola v Uherském hradišti ale není jen o filmech. Obrovskou roli zde hrají také hudební skupiny, výstavy, divadelní představení, móda a kostýmy, přednášky i multižánrové produkce. V letošním roce se festival zaměřoval na hudební skupiny ze Španělska, respektive na národní žánr españolada.

Netradičním zážitkem pak může být Cinema Royal. Jde o události, kdy jsou uváděny populární a kultovní filmy na stylových místech, přičemž diváci nejdříve nevědí, o jaký film jde. Dozvědí se postupně dobové zasazení, místo srazu a tipy, jak se módně přizpůsobit. Takto už byla promítána např. Velká vlaková loupež na Hlavním nádraží v Praze či Fantom opery v Národním divadle. Nyní se tento projekt rozšiřuje i do Uherského hradiště.

Stovky filmů, divadelní představení, hudební skupiny, móda, netradiční zážitky a mnohem víc – to všechno je Letní filmová škola v Uherském Hradišti. Chystáte se na ni příští rok?

Zdroj obrázku (novinářská licence): http://www.lfs.cz/soubory/fotogalerie/2014/patek_01-08-2014/3_5.jpg

Pět věcí, které kluci chtějí, abyste věděly

Jo! Těchhle pět věcí by měly vědět všechny holky a žilo by se nám všem snadněji. ;)

1) Všichni kluci nejsou stejní! Problém není v nás, ale ve vašem výběru…

Stěžujete si kamarádkám na to, že se váš současný přítel chová stejně debilně jako váš ex? A jako váš ex-ex? A společně si notujete, že všichni chlapi jsou stejní?

Tak se zamyslete, co je pravděpodobnější? Že se 3,5 miliardy chlapů chová stejně blbě nebo že zrovna vy máte špatný vkus a opakujete pořád stejné chyby? Neházejte všechny chlapy do jednoho pytle a prostě zalovte v jiném rybníce.

2) Myslíme si to, co říkáme. Vážně, sakra!

Když zrovna nemlčíme, tak to co řekneme, je přesně to, co si myslíme. Nemusíte se nás pětkrát dotazovat na stejnou věc. Naše komunikace není tak složitá jako vaše. Jedenkrát otázka a jedenkrát odpověď, to stačí pro objasnění celé situace.

3) Když říkáme, že nevíme, co se stalo, nekecáme.

Klasika. Jste naštvané, mlčíte a na dotaz „Co se děje?“ odpovídáte: „Ty dobře víš, co se děje!“ Pravdou je, že nemáme ani šajnu. Četly jste dobře bod číslo dvě? Nekecáme, vážně nevíme. Jsme jednodušší. Nejsme schopni analyzovat, že vás naštvalo slovíčko použité ve větě před třemi hodinami. Předem se omlouváme, ale nemučte nás takhle a říkejte věci narovinu.

4) Ne vždy se odvážíme udělat první krok

I kluci mají své dny. Obvykle jsme lovci, kteří když něco chtějí, dají to najevo. Vrhnou se po kořisti a snaží se jí ulovit, než jim uteče. Ale někdy se prostě neodvážíme. Prostě to tak je. Tak pokud se vám sakra líbíme, máte taky pusu.

5) „Kouknutí se“ je přirozené, nedá se tomu zabránit!

To, že se koukneme jiné do výstřihu nebo zaostříme zrak na pěkný okolojdoucí zadeček, tomu se prostě nedá zabránit a nic to neznamená. My za tou holkou neplánujeme utéct, ani ji neporovnáváme s vámi, prostě se téměř podvědomě kouknem. A pokud nějaký kluk tvrdí, že se bezproblému ovládne, dejte bacha. Asi tam bude nějaký problém v kalhotech.

Proč se mužům líbí dlouhé vlasy?

Jak by vypadal svět, ve kterém by žili pouze holohlaví lidé? Těžko říct. Dle některých vědců k něčemu podobnému směřujeme a za pár desítek let budou plešatí téměř všichni muži. Může za to dominance genu, který zapříčiňuje vypadávání vlasů. Ženy jsou na tom o poznání lépe a nic takového řešit nebudou. Nabízí se ale otázka, zda jsou atraktivnější dlouhé, nebo krátké vlasy. Samozřejmě neexistuje univerzální odpověď, nicméně pro většinu mužů je atraktivnější dlouhá kštice. Pramení názor mužské populace čistě z vizuálního dojmu, anebo se nabízí i jiné vysvětlení?

Dnešní doba se nese ve znamení benevolence. Každý si nosí, co chce a o vlasech to platí dvojnásob. Vlasy však vždy hrály významnou roli při sebepojetí a vnímání lidí. Již od pradávna symbolizovaly společenské postavení a vůbec nejčastěji byla řešena délka a nikoliv barva. A přestože se v současnosti nosí nejrůznější účesy, stále jsme zvyklí na určité stereotypy. Muži nosí kratší sestřihy a u žen převažují dlouhé vlasy. V některých sférách se navíc stále díváme na specifické úpravy a sestřihy skrz prsty. Představte si ředitelku nadnárodní korporace s dlouhými dredy…

Dlouhé vlasy vyzařují ženskost, ale je to skutečně ten důvod?

Vraťme se k původní myšlence. Co se mužům líbí na dlouhých vlasech a proč je může odradit kratší sestřih? Skutečnost dokládají četné ankety, v rámci kterých většina mužských respondentů označila za přitažlivější delší kadeře.

Chlapi dlouhé vlasy milují, rádi se na ně dívají a ještě raději si s nimi hrají. Pomineme-li skutečnost, že kratší sestřih je v mnoha ohledech praktičtější, pravděpodobně se delší účesy zamlouvají i ženám. Zároveň však mají za to, že si je mohou dovolit jen za předpokladu většího objemu. Dámy s řidšími vlasy chtějí objem opticky zvětšit právě pomocí kratšího sestřihu.

Muži nechtějí příliš sebevědomé partnerky

Jenomže „silnějšímu“ pohlaví je to úplně jedno. Řídké nebo husté – hlavní je, když jsou vlasy dlouhé. Dle odborné literatury totiž ženy s kratšími vlasy působí sebevědoměji, ambiciózněji a nezávisle. A to dá rozum, že páni tvorstva raději preferují polovičky, ze kterých na první pohled nevyzařuje dominance. Muži chtějí mít hlavní slovo (anebo si alespoň myslet, že ho mají) a s krátkovlasými ženami to prý není tak jednoduché.

Psychologové zároveň tvrdí, že za oblibou dlouhých vlasů stojí i určité mužské komplexy. Co by jim kamarádi řekli na to, že si s sebou přivedli partnerku, ze které přímo netryská ženskost? Určitě si budou myslet, že dotyčný má jakýsi „gay komplex“ a záměrně si vybírá ženu, která se podobá muži. Jistě, je to úplná hloupost, ale vysvětlete to mužům…

Určitě by se našly i další iracionální důvody. A kdo ví, možná muži záměrně lžou a krátké vlasy se jim líbí stejně jako dlouhé. Ženám přesto nezbývá, než se smířit s tím, že se jakožto dlouhovlásky rychleji dostanou do centra pozornosti. Co si o tom myslíte vy?

Zdroj obrázku: https://pixabay.com/cs/demonstrace-vlasy-model-show-%C5%BEena-425278/

Neposlouchejte jazz, prohlédněte si ho v New Orleans

Jazz je americký hudební styl, jehož rodištěm na začátku 20. století je New Orleans. Jazz je s ním spojen jako pupeční šňůrou. New Orleans je jazz a jazz je New Orleans. Mnoho slavných jazzistů pocházelo z New Orleans a všichni ostatní ho dost možná považovali za druhý domov. Pocházel odsud i ten nejslavnější – Louis Armstrong, jehož trumpetu si vybaví snad lidé po celém světě.

Kvůli tomu prostě muselo vzniknout New Orleanské jazzové muzeum (New Orleans Jazz Museum). To dnes sice existuje jako součást Louisianského státního muzea, ovšem samotná sbírka i přes změnu jména je pro fanouška pravého jazzu hotovým orgasmem.

Mezi vystavovanými exponáty se nachází mnoho nástrojů všech slavných jazzistů včetně prvního kornetu Louise Armstronga, ale také je možné zde vidět mnoho dopisů, fotografií a interview mnoha členů jazzového hnutí.

Celé New Orleans je jazzem naprosto prodchnuté. Při procházení místními ulicemi, při návštěvě restaurací, potkáte ho prakticky všude.

Tím nejdůležitějším, proč byste sem ovšem měli zavítat je Jazz Fest. Nebo spíše New Orleans Jazz & Heritage Festival, jak se tento festival nazývá oficiálně. Jde o každoroční oslavu hudby a kultury, a proto zde v tuto dobu uslyšíte obrovskou řadu různých hudebních žánrů: gospel, blues, R&B, folk, latina, rock, rap, country, zydeco, afrokaribské rytmy a mnoho dalších!

Festival je pořádán bez přerušení vždy poslední víkend v dubnu a to už od roku 1970. Proběhl dokonce i v roce 2006, krátce potom, co město drtivě postihl hurikán Katrina. Osmdesát procent města bylo stále ještě zaplaveno, ale festival se uskutečnil. Podle spisovatele Lawrence Powell to byl malý zázrak pro těžce postižené město.

Hudba na festivalu hraje od 11 dopoledne do 7 večer, v klubech ale pokračuje celou noc. Dříve šlo pouze o lokální kulturní akci, nicméně v posledních letech se sem sjíždí také stále více a více turistů a jde o nejvýznamnější místní festival (konkuruje mu snad jen New Orleans Mardi Gras, místní karneval).

Zdroj obrázku: http://pixabay.com/cs/jazz-hudebn%C3%ADk-trubka-trumpetista-63212/

Jak vybírat a používat hudební nástroje

Správný výběr hudebního nástroje, když se rozhodnete, že chcete začít hrát, je nesmírně důležitým rozhodnutím. Pokud vám totiž Váš hudební nástroje nesedne (svými vlastnostmi, složitostí apod.), je dost možné, že na něj zanevřete a už se nikdy k hraní nevrátíte.

Pokud jste se třeba rozhodli s kamarády založit pro zábavu hudební skupinu, vybírejte svůj hudební nástroj dle toho, co vám skutečně sedí, ne dle toho, k čemu vás přátelé dotlačí.

Máte-li malou trpělivost, je vhodné vybírat dle toho, aby se u daného nástroje dostavil nějaký výsledek s co nejmenší námahou. To obvykle velmi dobře splňuje většina klávesových nástrojů. U klavíru prostě mačkáte klávesy a neozývá se žádné kvílení způsobené špatných grifem.

Na trpělivost náročnějšími hudebními nástroji jsou kytara či smyčcové nástroje. U kytary se sice struny také ozývají hned při brnknutí, ale pro správné tóny musíte ovládat mačkání strun prsty levé ruky. To je složitější na naučení a zpočátku vás to pravděpodobně také bude bolet. U houslí je stejné mačkání výrazně jednodušší, jelikož se mačká jen jedna struna, ale je o mnoho složitější naučit se správně tahat smyčec, aby se vaše hraní vůbec dalo poslouchat. Zatímco na kytaru je možné hrát i s horším hudebním sluchem, na housle ho musíte mít skvělý.

Dechové nástroje jsou pak většinou každý trochu jinak náročné na správný způsob foukání do nich.

Kromě složitosti hraní byste se měli zamýšlet také nad tím, k čemu vám má hraní sloužit. Některé nástroje mohou hrát pouze v kombinaci s ostatními. Některé jsou vhodné na sólová vystoupení, když jste v tom skutečně dobří, a pak je tu klavír a kytara. Tyto dva hudební nástroje jsou v podstatě soběstačné – dokážete jimi pobavit třeba své známé, i když nejste úplní profíci.

Třetím důležitým faktorem by pak měly být pořizovací náklady. Ty by vás samozřejmě neměly odradit, pokud se na nějaký hudební nástroj skutečně budete chtít naučit, ale je dobré je brát v úvahu, protože třeba takové použité pianino můžete koupit za nižší desítky tisíc, zatímco housle vás budou stát jen pár tisíc.

Ale ať už chcete hrát sami pro své potěšení, s hudební skupinou nebo pro okouzlení své vyvolené, můžete počítat s tím, že kytara bude pravděpodobně nejuniverzálnějším nástrojem. Jednak z hlediska toho kde a co na ni můžete hrát, jednak jak rychle se na ni s různými návody naučíte a také že za ni příliš neutratíte.

 

Zdroj obrázku: http://pixabay.com/cs/housle-houslista-hudba-klasick%C3%BD-374096/